VUT blog

23. února 2017

Díky mentoringu jsem si vyzkoušela školu nanečisto

Hana Kobzová studuje třetím rokem na stavební fakultě VUT a za svůj výběr školy je ráda. Mohla ale skončit jako studentka optiky. Díky mentoringovému programu, který organizuje Národní kontaktní centrum – gender a věda, zjistila, že stavařina pro ni bude vhodnější. Program ji oslovil natolik, že je nyní sama mentorkou.

Byla jsi mentees i mentorkou v programu NKC. Jak ses o něm dozvěděla?
O programu jsem se doslechla od spolužaček na gymnáziu, které chodily o rok výš do třídy a programu se účastnily. Také se na naší škole uskutečnila přednáška o mentoringovém programu, kde nám vysvětlili a popsali, jak to všechno funguje. Myšlenka mě nadchla. Moje sestra si totiž vybrala školu podle letáku a podle internetu, ale nakonec byla zklamaná, když nastoupila ke studiu. Díky programu má člověk možnost se setkat s někým, kdo danou školu studuje, a má možnost zjistit osobní názor.

Jak ti pomohla mentorka při rozhodování o dalším studiu?
Konkrétně ze stavební fakulty jsem měla strach, že je to technická škola a bude to těžké. Když jsem se potkala se svou mentorkou, tak jsem zjistila, že je to úplně normální holka a studium zvládá. Současně jsem jezdila i za mentorkou na přírodovědeckou fakultu v Olomouci a tam jsem přišla naopak na to, že mnou vybraný obor, optika, není to, co bych chtěla dělat.

Hanka Kobzová (vpravo) se svou menterkou a dalšími mentees | Autor: archiv Hany Kobzové

Co jsi během mentoringového programu zažila a co ses dozvěděla nového?
Měla jsem štěstí, že jsem dostala na VUT strašně vstřícnou mentorku, která nám nabídla několik aktivit. Nakonec jsme se viděly čtyřikrát. Jednou jsme se byly podívat na stavební fakultě, podruhé jsme jely na strojárnu, podnikatelku a ostatní fakulty. Byly jsme na kolejích a v menze na obědě. Zažila jsem také nějaké studentské akce a přednášku na fakultě. Na poslední schůzce jsme se sešly na přehradě a probíraly jsme naše zážitky a dojmy a zhodnotily jsme celý program. Ale kdybychom měly víc času a chtěly toho zažít víc, tak by určitě možnost byla.

Jak dlouho program trvá?
Začíná se ve třetím ročníku na střední škole úvodní schůzkou v lednu. Tam dojde k seznámení mentorek s mentees a už si pak samy domlouvají další setkání podle svých časových možností. Ta probíhají zhruba do prázdnin a v září se pak píše zpětná vazba pro koordinátorky. Ale i po skončení programu je většina mentorek ochotná dál komunikovat se středoškolačkami a radit jim, když něco potřebují. Například když jsem nastoupila na VUT a potřebovala jsem s něčím pomoct, tak jsem se na ni párkrát obrátila a poradila mi.

Usnadnil ti program přechod ze střední školy na vysokou?
Určitě. První den na fakultě většina lidí bloudí, protože je to velký areál, ale já jsem už věděla, kde je jaká budova a jak se tam dostanu. Díky tomu, že jsem tam už několikrát předtím byla. Znala jsem, jak to funguje v menze. Ušetřila jsem tak spoustu času zjišťováním mnoha informací.

Po absolvování programu ses rozhodla, že se sama staneš mentorkou. Jak se cítíš v této roli?
Sama vím, že mě mentoring hodně ovlivnil, tak cítím velkou zodpovědnost, protože hodně záleží na tom, jak vše svým mentees podám. Na druhou stranu jim nechci lhát, že je škola lehká a že budou mít titul zadarmo. To by určitě nebylo fér. Vysvětluju jim, jak to u nás chodí, že ne všichni studenti mají správné studijní návyky a pak se stává, že nedostudují. Vysvětluju jim, jaké mají absolventi uplatnění, jaké jsou možnosti zahraničního studia a stáží apod. Snažím se je nevystrašit, ale určitě jim školu nevykresluju jen v růžových barvách. Všechno má vždy své plusy i zápory a každému vyhovuje něco jiného.

Znáš aktuální kampaň VUT zaměřenou na holky?
Ano, znám ji a líbí se mi. Má úspěch i mezi mými kamarády. Většina mých kamarádek studuje techniku, takže nemám pocit, že by holky na techniku nepatřily. Když jsem byla na střední, tak jsem z toho strach měla a říkala jsem si, že jako holka to budu mít asi na takové škole těžší. Jsem ráda za podobné kampaně, protože je potřeba, aby studentky věděly, že se není čeho bát. Navíc mám takový pocit, že školu nezvládnou nebo se na ni vykašlou spíš kluci než holky, alespoň tak to je v mém okolí. Jsme asi zodpovědnější :-).

V programu začínala jako mentees, nyní je studentka stavební fakulty sama mentorkou | Autor: archiv Hany Kobzové

Setkala ses někdy s předsudky nebo nějakými překvapenými reakcemi na to, že studuješ techniku?
Občas se s tím setkávám. Spousta lidí si automaticky myslí, že studuju ekonomku, a jsou překvapení, že jsem na stavárně. Přitom u nás na fakultě je dle mého odhadu tak 40 % studentek. Mně ty negativní a překvapené reakce spíše posouvají dál a snažím se jim ukázat, že na to mám.

Jak tě jako studentku vnímají spolužáci?
Na škole žádné negativní reakce nepociťuji. Spolužáci jsou ochotní a vždycky rádi pomůžou. Samozřejmě jsou i takové studentky, které se toho snaží využít a než by se snažily, tak raději řeknou o pomoc spolužákům.

Proč ses rozhodla právě pro stavební inženýrství?
Dlouho jsem nevěděla, jakým směrem se vydat, proto jsem šla na gymnázium. Tam jsem si pak časem vybrala informatiku a matiku s tím, že asi půjdu studovat ekonomku. Informatiku nám nakonec neotevřeli, tak mi zbyla fyzika, kterou jsem odjakživa nesnášela. Nakonec jsem si k ní našla cestu a odmaturovala jsem za jedna, i když jsem měla celou dobu trojky. To mě už trochu nasměrovalo na techniku a pak mě samozřejmě ve výběru ovlivnil mentoring.


Publikováno: 23.02.2017 10:00

Zkrácený odkaz: http://navut.cz/blog/f30863/d136573

Buďte první mezi svými přáteli
Google+